Je to nepříjemný pocit, když musím jít jako vozíčkář nakoupit nebo třeba něco zařídit na úřad s chodícím asistentem. Vidím, že zdravý člověk většinou začne těkat očima, přešlapovat a je mu nepříjemně. Často se tak stává, že začne raději komunikovat s chodící osobou v domnění, že jsem nemohoucí natolik, že nejsem schopen nic řešit… Už bych to nechtěl zažít…

Narodila jsem se s dětskou mozkovou obrnou a jsem od malička na vozíku – v podstatě nic jiného neznám a přijde mi úplně normální, že mám místo nohou kola. Často se používá v souvislosti s člověkem s handicapem spojení: "Člověk trpí tím a tím postižením". Osobně můžu říct, že já se necítím, že bych nějakým způsobem trpěla. Naopak, snažím se užívat života a žít ho naplno.